Recenz CD Lišák je lišák, prosinec 2005
Musicserver.cz, text Radek Antl
Let sluk či sex slov? Vynález slov či nálet sov?

Někteří ho mají za podivného šamana plujícího někde hodně daleko od naší reality. Jiní ho vyzdvihují do oblak jako jednoho z posledních opravdových umělců tělem i duší, jehož odkaz docení nejdříve generace našich pravnoučat. A pravda se nachází kde? Někde mezi, jak se zdá a jak už to většinou bývá. Faktem je, že Petr Váša, vůdce někdejších, Bolševikem proklínaných skupin Z kopce a Ošklid, patří mezi autory, kteří nebrání svému dílu, aby ho spolklo a nevyplivlo dříve, než dozná úplnosti. Když byl před lety osloven omladinou z Janáčkovy akademie s prosbou o učební pomůcku v podobě artikulačních hříček, s nadsázkou sobě vlastní jal se namíchat poučky mysliveckých příruček a "Lišku Bystroušku". Vytyčený cíl se však ukázal býti branou do končin, jež mu zcela uhranuly. Nezahálel, a tak odsud po dvouletém pobytu mohl vynést na světlo ekopsychologickou operu "Lišák je lišák", s níž coby fyzický básník v druhé půli devadesátých let sklízel ovace názorově nakloněných diváků. O pár let později, po třech albech natočených se svojí aktuální skupinou Ty syčáci seznal, že je čas dát "Lišákovi" novou podobu dvou stříbrných placiček.
Kapitola "Prameny a poznámky" celých sto dvacet stran čítajícího bookletu dává vcelku jasnou představu o tom, čím vším se Váša v oněch končinách obklopil. Odkazuje na literaturu mysliveckou, zoologickou, astrologickou, numerologickou, lingvistickou, ortopedickou, lékařskou, historickou i hudebně vzdělávací. Cituje z novin, Kámasútry, agitačního materiálu Československé lidové armády či Zlatých stránek, nahlíží do světů pohádek Erbenových, Ezopových a Exupéryho, užívá brněnského slangu i úřední hantýrky Vysokého učení technického, dokonce si bere do úst Shakespeara. Ve snaze vyhnout se ve vyjadřování každodennosti se schová doslova kamkoli.
Jeho úsilí v niveč nepřišlo. "Lišák" se může chlubit, ba přímo naparovat jazykem, kterým hovoří. Je výjimečným výletem mimo konvence do světa, kde neexistují jazyková omezení, kde vládne zvukomalebnost, slovní hříčky a volné asociace, do světa, kde čeština naplno demonstruje svoji sílu. Tvrzení: "Hlavním hrdinou celého dílka je jazyk," není nijak přehnané. Naopak, jedno z hlavních poselství apeluje právě na jazykovou vyspělost každého z nás. Hloupý myslivec Posed, který se jednoho pěkného pátečního večera vydá za mazaným Lišákem po všech čertech, aby byl nakonec převychován v lepšího člověka, si v klíčový okamžik celé hry vyslechne rozsudek božího trůnu. Dozvídá se, že trest – svobodu, která mu bá býti přivázána za nohu – si vysloužil nejen za špatné konání a myšlení, ale také za špatnou řeč, kterou mluvil.
Příběh "Lišák je lišák" snese srovnání s Alighieriho "Božskou komedií", popřípadě s "Labyrintem světa a rájem srdce". Zkažený Posed se dočká nápravy, přestane mluvit deformovanou řečí, nabyde společenského vychování, pochopí, v čem je smysl života, a v závěrečné scéně si za úplňku zatančí na lesním paloučku se zvířátky. Před tím však ve snaze polapit Lišáka proběhne půlkou Brna, prostředím Vášovi nejbližším a tudíž terčem nejsnadnějším (například náměstím Svobody znějí sbíječky). Největší kritiku od něj ovšem sklízejí myslivci: Detailní popis pracovního postupu při vývrhu, ironické poznámky na jejich v podstatě zvrácené zvyklosti (například na výzdobu obydlí mrtvou zvěří) či různé karikování jejich životního stylu místy budí dojem, že se Váša zhlédnul v roli mluvčího hnutí na ochranu životního prostředí.
Na "Lišákovi" se snoubí minimalismus s maximalismem. Ve většině momentů doplňuje hlasový projev jeden, či dva nástroje, více jich zazní pouze tam, kde daná pasáž graduje. Instrumentální rejstřík přitom využívá jak perkusí, baskytary a kytar, tak banja, kláves, harmoniky, flétny či klarinetu. Široký je také seznam hostů, ať už jde o zpěváky a recitátory, kterých napočítáme rovných patnáct, nebo o bezmála osmdesát zástupců zvířecí říše (mouchou a kobylkou počínaje, slonem a dinosaury konče). Aby toho nebylo málo, zakomponovali sem Syčáci výňatky z nahrávek Orchestru Národního divadla i České filharmonie, také zvuky střelných zbraní, déšť, zemětřesení, oheň, vítr a řadu dalších exotických zvuků včetně bláta a kamení.
Přestože je "Lišák" dílem do posledního detailu dotaženým, jedna připomínka by býti vznesena měla: Trápí ho Achillova pata v podobě zabijácky dlouhé stopáže, kvůli níž se k jednorázovému poslechu musíte nějaký ten čas přemlouvat. Na druhou stranu: Byť Syčáci při svém vyprávění nejednou odbočí do uliček, kam pro úspěšné protnutí cílové pásky není třeba zajít, ta cesta pod jejich vedením baví od začátku až na samý konec.