Rozhovor s Petrem Vášou, listopad 2004
Metropolis, text Jiří Starý
TY SYČÁCI – LIŠČÍ MÝTUS A UFO

O Petrovi Vášovi (1965) mohu s čistým svědomím prohlásit, že je světový unikát. Pokud jste někdy zažili jeho sólovou performanci, kterou označuje jako „fyzické básnictví“, dáte mi zapravdu. Neobvyklý přístup k jazyku, pohybu, hlasu v ryze živočišném podání může působit na první pohled chaoticky, ale za chvíli si uvědomíte, že se díváte na dokonale sehraný orloj, kde má vše své opodstatnění. Petr Váša je také jedním z pilířů kapely Ty syčáci, se kterou připravuje nový, velmi zajímavý projekt…

Dokončení myslivecké opery Lišák je lišák se pomalu blíží, ale jak jsem se dozvěděl od kytaristy Syčáků Petra Zavadila, je na ní stále hodně práce. O co půjde?
Především vám musím říct, že jste první člověk, který následující informace o Lišákovi uslyší. Celé ty roky práce na tomhle našem veledíle jsme o něm odmítali podávat jakékoli informace. Teď se situace změnila. Před několika dny jsme totiž dokončili pracovní verzi nahrávky a můžeme si tudíž už představovat, kdy a jak to celé spustíme. Po Novém roce začneme hrát nové představení Těch syčáků, jehož hlavní atrakcí bude průřez operou Lišák je lišák ve verzi pro tři hráče. Dvojcédéčko by mělo vyjít doufejme na jaře až to všechno bude dokonalé. Od Nového roku ale budeme mít speciální lišácký web, na kterém bude spousta důležitých informací o celém projektu i jeho případné divadelní realizaci.

Má podtitul „myslivecká opera“ nějaký vztah k Lišce Bystroušce a potažmo Janáčkovi?
Tak o tomhle bych vám mohl vyprávět celé hodiny. Naše opera byla vlastně zpočátku psaná jako příhody Lišky Bystroušky po 80. letech. Pak nám to trošku přerostlo přes hlavu, takže teď už má naše dílko kromě Janáčka vztah téměř ke všemu, co si dokážete představit. Snažíme se totiž vylíčit pohled mýtické lišky na celé univerzum, nejenom na Brno a přilehlé okolí.

Jaký má vlastně obraz lišky poměr ke kolektivnímu nevědomí lidstva?
Já jsem se pochopitelně snažil jít co nejhlouběji. Na tématu lišky se mi líbilo, jak to pod zdánlivě hladkým povrchem komického zvířátka pěkně bublá. Zjistil jsem, že ačkoliv u různých národů na sebe bere liščí mýtus různé podoby, základní model je snad všude stejný – liška jako posel nevědomí. V Japonsku to říkají šintoisté bez obalu: Liška je posel nebo vtělení Inariho, klíčového boha. Evropští psychoanalytici říkají, že liška bratří Grimmů nebo například Exupéryho je vlastně totožná s Anubisem – egyptským božstvem asistujícím při vážení lidských duší. A teď jsem právě kdesi četl, že jedna z těch gigantických peruánských maleb „pro mimozemšťany“ představuje lišku, tamního klíčového Ducha. Se Syčáky jsme si tedy říkali, že pokud tento obraz slouží pro navigaci UFO, bude mít liščí mýtus jistě nemalou úlohu i v myšlení mimozemšťanů.

Znamená to, že se Syčáci otevírají celému univerzu?
Syčáci jsou celému univerzu otevřeni už dávno. Jste jediný, kdo si toho ještě nevšiml.

Jak vnímáte věčné dilema umělce, coby člověka „veřejnosti otevřeného“, který stojí před otázkou, zda má své publikum kultivovat anebo „jen“ seznamovat se svým poznáním?
Musím říct, že jsem měl jedno takové krátké období, kdy jsem se pokoušel své publikum kultivovat. Aby to ale stálo za to, opracovával jsem příslušný materiál tak dlouho a důkladně podle svého vkusu, že jsem nakonec zjistil, že to své publikum zase jenom seznamuji se svým poznáním.

Mnozí z náročnější brněnské kulturní obce vás znají také jako fyzického básníka. Jaké poznání se snažíte touto formou vyjádření sdělit?
Před 14 dny jsem měl premiéru nového sólového programu fyzického básnictví tradičně na Leitnerce (Tom Van Song, pozn. red.) a ještě se z toho vzpamatovávám. Zdá se mi, že tenhle materiál je asi nejlepší definicí mého žánru, jakou se mi kdy podařilo vytvořit.

Můžete být konkrétnější?
Tom Van Song je jakýsi epos, jehož hlavním hrdinou je moje alterego, to je ten Tom. Celou věc ale podávám tak, že se snad nejedná jenom o můj osobní příběh. Jméno Tomáš znamená dvojče a já se ptám, čí? Představení je hodně vokální i pohybové, ale důležité jsou i texty psané v „translatině“, kterou jsem vyvíjel posledních několik měsíců a teď zkouším nakolik je sdělná a zábavná pro široké publikum.

Jak jste vlastně dospěl k tomuto tvaru svébytné hraniční poezie?
Na tuto otázku jsem odpovídal už mnohokrát a zajímavé je, že se ty odpovědi stále víc a víc mění. Takže bych vám teď mohl říct řadu různých verzí anebo snad tu, že jsem já sám k ničemu nedospěl, ale ono to dospělo ke mně. A všechna moje vysvětlení si jenom namlouvám.

Inspirace je studnou každého básníka… jednou jste hovořil o zvucích sbíječky, kde se inspirujete momentálně?
Měl jsem teď kromě neustálého kreslení asi nejsilnější zážitek s tou „translatinou“. Po letech usilovné práce s jazykem jsem do toho konečně praštil a přečetl si celý etymologický slovník a vybral si z něho slova a slovní kořeny, které mi posloužili jako základ mé osobní verze evropského prajazyka. Všechny ty výrazy jsou ale srozumitelné průměrně vzdělanému miminku, alespoň doufám. Takže jsem cestou k počátkům řeči potkal nejeden zdroj „věčné inspirace“.

Nějaký příklad translatiny?
Ave Eva! Genesis genius general gen aleluja! Salve regina! Huš huš tyrannosaurus rex! Tyrannosaurus anti-rex avanti!
Se Syčákama pravidelně koncertujete i v zahraničí, v prosinci ve Španělsku a Portugalsku.

Jak vás přijímá publikum, které nerozumí textům-podstatné složce vaší performance?
Většinou nás tito lidé ujišťují, že jim naše čeština vůbec nevadí. Vzhledem k tomu, že ale nevědí, o čem mluví, tím zase tolik nadšeni nejsme. Je to ale daleko lepší, než když jsme si na počátku mysleli, že českost našich textů bude nějakým vážným problémem. V zahraničí hrajeme rádi a svá představení samozřejmě můžeme ledasjak přizpůsobit, aby to nevypadalo, že celá věc stojí a padá na textech.

Zažil jsem vás ještě na JAMU jako pedagoga, stále učíte?
Momentálně mám kurz fyzického básnictví na FAVU. Kdybyste se toho účastnil, nijak zvlášť překvapen byste nebyl. Ty základní věci, cvičení, nápady, které používám, byste znal už z JAMU. Na výtvarné škole se ale svoje učení snažím přece jenom modifikovat a taky respektuji požadavky studentů. To, co dělám, zahrnuje práci se zvukem, pohybem, kresbou a slovem. Při různých příležitostech můžou některé z těchhle pólů převážit a jiné ustoupit do pozadí. Je to prostě pokaždé jiným způsobem stále to stejné.

Měl jste možnost nahlédnout do zákulisí studentů herectví, kteří jsou vedeni především k řemeslnému psychologickému prožívání. Jak přijímali svět vaší bezbřehé imaginace, kdy pukliny na asfaltovém chodníku mají své příběhy?
S tímhle jsem žádné problémy neměl. Myslím, že záleží hlavně na tom, jak tu věc podáváte. Pokud na cestě do bezbřehosti máte dobrého a střízlivého průvodce, máte taky vlastně břeh a všechno najednou vypadá jinak.

Patříte mezi nejvýraznější české hudební experimentátory, jaká hudba kterých muzikantů dokáže nadchnout a povzbudit takového člověka jako jste vy?
S tímhle mám vždycky problém… jak vybrat několik jmen nebo titulů z té záplavy krásné hudby, kterou se pořád prolívám. Takže náhodný výběr: Pergolesi, Rameau, Stravinský, Robert Jonson, korejská one woman opera, ze současné hudby jsem teď nejvíc poslouchal Black Eyed Peas, EVE a Moloko.

Co vás baví právě na Moloku?
Všechno. Slova, vokály, zvuky, kompozice, vážnost, humor a ta celková velkorysost v propojování čehokoliv s čímkoliv… styl!

Jak je na tom současná kulturní nabídka města Brna očima fyzického básníka? Co byste čtenářům Metropolisu doporučil?
Určitě spíš číst Metropolis než se na takové věci ptát mě. Omlouvám se za svou zahleděnost do vlastní produkce,ale mám prostě málo času rozšiřovat si svůj rozhled v tomto směru. Každopádně mám jeden tip: Choďte do hudební knihovny.