Recenze SSSS, 28. 10. 2002
freemusic.cz, text Igor Nováček
Ty syčáci SSSS... aneb Samota, sláva, smrt a spása

Igor Nováček:
Ty syčáci SSSS... aneb Samota, sláva, smrt a spása

Když dal před dvěma lety Petr Váša spolu s ex-Plutoňany Petrem Zavadilem a Tomášem Fröhlichem skupinu Ty syčáci dohromady, byla to na naší rockové scéně událost srovnatelná se zemětřesením. Následující albový debut "Máj v dubnu" byl skvělou směskou přímočarého bigbítu a absurdních Vášových textů, to vše opepřené špetkou blues, minimalismu, swingu, hardcoru, jazzu, moravského folklóru a nevím čeho ještě. Zkrátka Vášovy eskapády zde byly v harmonickém souladu se skvěle podanou hudební složkou a album navázalo na to nejlepší z existence skupiny Z kopce. Na následujícím "Lék & jed" to už nebylo tak jednoznačné. Skvělé momenty se střídaly s poněkud rozpačitými místy, fyzický básník Váša si tu místy až moc pohrával s posluchačovou náladou a trpělivostí. Byla to signalizace nedostatku nápadů? Kdepak, pracovité trio si ostatně očekávaný oddechový čas nevzalo a naopak se s plnou vervou pustilo do dalšího nového programu.
Ten byl koncipován jako punková opera o čtyřech dějstvích a poté, co byl několikrát představen živě, je nyní k dispozici zakonzervován v podobě na domácí poměry velkolepě pojatého dvojalba, jehož součástí je i výpravná, krásně zpracovaná knížečka – textová příloha (alias libreto).
Jak se však dalo očekávat přívlastek punková opera je pouze nadneseným, pro věci neznalého možná dokonce matoucím pojmem. Na druhé straně, jak toto dvoj-CD pojmout skutečně není jednoznačné; prokousávat se jím pak může být pro řadu posluchačů velmi náročnou matérií. Asi nebudu sám, koho hned po prvním poslechu napadne myšlenka, že k nahrávce se dá přistoupit dvěma dosti odlišnými způsoby. Lze jej buď vnímat jako koncepčně pojaté album plné typicky pokroucených "syčáckých" písní, z nichž se řada nese plně v duchu obou předchozích alb, takže mohou obstát i samy o sobě zcela vytrženy z kontextu, nebo přistoupit na hru a s "libretem" v ruce se snažit uchopit Vášův "příběh" o rockové kapele Ty syčáci, tak jak je popsána v stručném obsahu "opery". Osobně dávám přednost prvnímu, už proto, že Vášův "příběh" plný četných slovních hříček a neočekávaných slovních spojení je natolik zahlcující, že je téměř nemožné jej zcela obyčejně vnímat, natož udržovat v něm coby jen elementární dějovou orientaci.
A tak se přidržím klasických hudebních východisek, abych mohl konstatovat, že přes všemožné výhrady směrem k celkové délce nebo Vášova opojení nad vlastní autorsko-interpretační kreativitou, je to výborná deska. Tak jako ve svých recenzích na předchozí dvě alba tu musím vyzvednout skvělou práci zbývajících dvou Vášových spoluhráčů – Zavadilovy výlety napříč žánry a kytarovými styly od blues až po hutný crimsonovský zvuk i Fröhlichovu precizní baskytaru, u obou pak nepřeslechnutelnou hravost a cit pro detail, to vše s využitím jednoduchých a někdy až primitivních prostředků. K tomu nejlepšímu, co lze na albu slyšet, patří překvapivě hutné "Temné síly" nebo "Vlak do země kde chodníky" se skvělým zapojením kytarových hluků. Po více posleších nakonec vlastně velmi dobře vyzní takřka všechny, přestože se často jedná o velmi volně pojaté skladby s častým využitím "fieldrecordings". Osobně bych si mohl odpustit snad pouze schizofrenickou "Oheň na východě/Volá Brno" nebo nesnesitelně upovídanou "Největší hity nonstop".
Závěrem tedy nezbývá než konstatovat, že (nejen pouze moje) obava o nadproduktivním charakteru třetího alba Těch syčáků se ukázala být naštěstí lichá a že dvoj-CD SSSS... patří rozhodně k nejzajímavějším tuzemským albovým počinům tohoto roku.

(Zdroj: freemusic.cz, Igor Nováček, 28. 10. 2002)